Éra, kdy bylo dobrovolnictví vnímáno primárně jako občasná manuální výpomoc nebo balení balíčků v krizových situacích, je definitivně minulostí. Tuzemský neziskový sektor aktuálně prochází hlubokou transformací. Lidé mají kvůli ekonomickému tlaku a pracovnímu vytížení méně volného času, o to více však chtějí, aby jejich pomoc měla okamžitý a měřitelný dopad. Do popředí se dostává takzvané mikro-dobrovolnictví, expertní pomoc a systematické zapojování firem v rámci ESG strategií. Pro neziskové organizace to znamená jediné: bez profesionálního managementu dobrovolníků už nepřežijí.
V posledních letech si česká společnost prošla několika vlnami masové solidarity. Tyto krizové momenty ukázaly obrovskou sílu české občanské společnosti, ale zároveň obnažily limity neorganizovaného nadšení. Dnes, když prvotní emoce opadly, se ukazuje, že udržet si stálé dobrovolníky vyžaduje úplně jiný přístup než dříve.
Organizace už nemohou spoléhat na to, že jim lidé budou pomáhat „jen tak“ bez jasného zadání a zpětné vazby. Dobrovolnictví se stává oboustranným partnerstvím. Lidé investují svůj čas, ale na oplátku požadují profesionální přístup, smysluplnou náplň práce a osobní rozvoj. „Dnešní dobrovolník se chová do jisté míry jako klient. Očekává rychlou komunikaci, jasně definované procesy a flexibilitu. Pokud ho hned na začátku unavíme byrokracií nebo neorganizovaností, odejde jinam,“ potvrzuje realitu zástupce jedné z předních pražských asociací.
Jedním z nejvýraznějších trendů je takzvané mikro-dobrovolnictví (micro-volunteering). Lidé si už často nemohou dovolit zavázat se k pravidelné docházce každou sobotu po dobu půl roku. Chtějí ale pomáhat nárazově – například přeložit text, vytvořit grafiku, zkontrolovat smlouvu nebo pomoci s organizací jednorázové akce.
Tento posun kladně ovlivňuje digitalizace. Přibývá platforem, které propojují poptávku neziskovek s okamžitou nabídkou pomoci, což organizacím umožňuje delegovat úkoly během několika minut lidem po celé republice.
Stále větší váhu získává expertní dobrovolnictví (pro bono). Pro neziskový sektor mají dnes hodiny práce špičkového IT specialisty, právníka, marketingového stratéga nebo HR manažera často vyšší hodnotu než finanční dar nebo pomoc s úklidem.
Neziskové organizace si běžně nemohou dovolit platit komerční sazby za vývoj interních systémů nebo komplexní právní audity. Zapojení expertů, kteří své řemeslo darují ve svém volném čase, posouvá profesionalitu celého sektoru o úroveň výš. Pro samotné experty je to navíc způsob, jak uniknout z korporátní rutiny a vidět reálný společenský dopad své práce.
Výrazným motorem změn jsou samotné firmy. Pod tlakem evropské legislativy a reportingu udržitelnosti (ESG) už velké i střední podniky nehledají pro své zaměstnance jen jednorázové „natírání plotů“.
Strategická partnerství: Firmy se propojují s neziskovkami dlouhodobě.
Využití core-businessu: Zaměstnanci pomáhají v oblastech, kterým sami nejlépe rozumí.
Dobrovolnické dny: Plně hrazené dny, které zaměstnanec stráví pomocí v komunitě, se stávají standardní součástí benefitních balíčků.
S rostoucími nároky na profesionalitu dobrovolnictví se však naplno projevuje dlouhodobý strukturální problém českého neziskového sektoru: podfinancování pozic koordinátorů dobrovolníků.
Koordinátor je přitom klíčovou postavou. Musí ovládat základy personalistiky, psychologie, krizového managementu i marketingu. Přesto jsou tyto pozice v grantech a dotacích často vnímány jako „režijní náklady“, na kterých se snaží donoři ušetřit.
Pokud stát, kraje a soukromí dárci nepochopí, že efektivní dobrovolnictví nelze dělat na koleni a bez rozpočtu, systém začne narážet na své limity. Dobrovolníci sice v Česku stále jsou a chtějí pomáhat, ale bez pevného zázemí a profesionálního vedení jejich potenciál vyšumí do prázdna. Budoucnost neziskového sektoru tak paradoxně nezávisí na nedostatku dobré vůle, ale na schopnosti ji uřídit.
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
